bedla vysoká
Bedla vysoká představuje velmi hojnou a oblíbenou houbu vyrůstající na loukách a pastvinách, v prosvětlených lesích nebo při jejich okrajích, v parcích, sadech a na jiných podobných místech. Objevuje se jednotlivě i ve skupinách a nalézt ji můžeme od července do listopadu. Poznáme ji podle vysokých plodnic s velkými šupinatými klobouky a velmi dlouhými třeni.
Bližší popis: Klobouk je 100-250 (300) mm široký, zprvu vejčitý nebo polokulovitý a radiálně rozpraskaný, později zvoncovitý až ploše vyklenutý, zřetelně šupinatý, na okraji až huňatý, světle hnědý, šedohnědý až okrově hnědý, často s nevýrazným tupým a tmavším hrbolem.
Lupeny jsou husté, vysoké a tenké, u třeně odsedlé, na okraji klobouku zaoblené, zprvu bělavé, později bělavě krémové až krémově nahnědlé. Třeň může být až 400 mm vysoký a 30 mm široký, je obvykle přímý nebo jen lehce zahnutý, v dospělosti dutý a dřevnatě vláknitý, na bázi výrazně kyjovitě rozšířený a na bělavém podkladě hustě hnědavě šupinkatý. Bělavý a kožovitý prsten je posuvný a vyznačuje se dvojím ostřím a chutí po lískových oříšcích. Stejnou chutí se vyznačuje i bělavá a na řezu neměnná dužnina.
Záměna je možná za podstatně menší druhy jedlých bedel, kterými jsou například bedla Konradova (Macrolepiota konradii), bedla zakouřená (Macro
lepiota fuliginosa) nebo bedla tmavohnědá (Macrolepiota permixta).
Využití: Je to vynikající jedlá a málokdy červivějící houba, ze které si můžeme připravit velmi chutné řízky. Jednoduchý recept představují také bedly na sádle.
Postup: Klobouky očistíme, překrojíme napůl, posolíme a pokmínujeme. Na pánvi rozehřejeme sádlo a klobouky na něm osmahneme. Podáváme s bramborem, tatarskou omáčkou a zeleninovou přílohou.